Perské koberce

Zájem Evropy o orientální koberce má dlouhou tradici. Podnítili jej zprvu obchodní a diplomatické styky, a pak sehrály v tomto směru důležitou úlohu i křižácké výpravy. Orientální koberce začaly být chloubou královských a šlechtických rodů. Jejich prostřednictvím se s nimi seznamovali i dvorští malíři a od 15. století je hojně reprodukovali na svých obrazech. Do konce 17. století se koberce staly pevnou součástí běžného evropského života.

Perské koberce se vyznačují několika sty rozdílnými oslnivými vzory a rozměrovou rozmanitostí. Materiálem orientálních koberců je vlna, bavlna, hedvábí. len, konopí a juta v nejrůznějších kombinacích.

Recepty pro barvení byly tajemstvím dílen a rodů, které se dědilo. Stejně jako u materiálu, i u barvení mnoho záleží na klimatu a povaze látky, z níž jsou barviva získána. Také rozdílná kvalita vlny dává při stejném procesu často odlišný odstín.

Motivy perských koberců mají často svoji symboliku. Vzory koberců jsou buď geometrické ( kříž, trojúhelník, šachovnice, kosočtverec), nebo je použita bordura (může být i ve tvaru písmene), hojně jsou užívány rostlinné motivy ( lilie, kosatec, granátové jablko, růže, palma, strom života ), zvířecí motivy (fénix, holubice, lev, pes, velbloud, ryby, kohout). Lidská postava se vyskytuje jen zřídka, neboť islám (jen některé sekty) tato vyobrazení zakazuje.